...Láska

Téma, které se vás týkají a které ješte nejsou zahrnuty v žádném jiném Fóru

...Láska

Příspěvekod Světla » 08 čer 2012, 17:44

Jak často slyšíme slova jako miluji, láska, mám rád? Když pořádně zapátráme v paměti, vybaví se nám nejen příjemné chvíle, nádherné okamžiky, ale taky filmy, písně, knihy a spousta reklamy a „produktů“ showbyznysu.
Tolik krásné fráze potkáváme všude možně a příliš se nezajímáme o to, jak tato slova zapůsobí, ani o to, jestli jsme pro ně zvolili ten pravý okamžik. Zamyslete se, jestli máte jasnou představu o tom, co to láska vlastně je?

Slovo láska možná ztrácí svůj pravý význam proto, že jsme ho přestali naplňovat skutečným a upřímným pocitem. Tím nádherným pocitem, který vychází z hloubky naší duše, který rozechvěje celé tělo a omámí svou přirozeností, který je schopen dávat naději a uzdravovat. Pravá láská má neskutečnou sílu, neexistují pro ni žádné hranice, proto ji může každý živý tvor vnímat a cítit.

Co je to vlastně pravá Láska?
Když potkáme pravou lásku, tento pocit nejenom naplní každou naši buňku, ale začíná s námi žit, sílit a růst, aniž by si kladl jakékoli podmínky a vyžadoval velké úsilí. K tomu, abychom milovali, nepotřebujeme zvláštní místo ani čas. Milovat znamená cítit celou plnost života tady a teď. Cítit štěstí a vděčnost jen proto, že milovaný člověk existuje, že žije a dýchá. Abychom druhého milovali, nepotřebujeme být vždy vedle něj nebo dostávat na oplátku stejné množství lásky, krásná slova, dárky nebo důkazy pozornosti. Láska je schopna existovat sama o sobě a vůbec nic nepotřebuje.

Velmi často sami sobě v lásce překážíme – stejně tak, jako jsme šťastni, když láskou žijeme, zdá se, že život bez ní ztrácí smysl.
Proč tomu tak je?
Každý z nás může poznat pravou lásku – čistou lásku, která si neklade žádné podmínky. Jen tento dar přírody nevyužíváme. Namísto toho, abychom se jeden druhému otevřeli, si hned vytváříme hranice a obranu. Jasně dáváme najevo, kam druhého pustíme a kam už ne. Uvědomujeme si, co se nám líbí a co nikoli, hodnotíme druhého a snažíme se ho vtěsnat do rámce svých představ. Zvažujeme všechna pro a proti a také to, zda se k nám daný člověk hodí nebo ne. Když se rozhodneme, že ano, začínáme si o něm budovat vlastní představu. Každý den do ní vkládáme nové a nové vlastnosti, děláme ji lepší a krásnější. Modelujeme ji jako velký sochař nebo skutečný umělec!

Nakonec zjistíme, že tato představa vůbec neodpovídá reálně existujícímu člověku. Když se to stane, přichází zklamání. A proč? Protože jsme všechnu svou lásku dávali přízraku, snu, něčemu, co vůbec neexistuje. Nejdřív se zlobíme na milovaného nebo milovanou a později i na celý svět, protože jsme nedostali to, co jsme chtěli. Vyvíjíme na partnera neskutečný tlak, dokážeme jej přivést k pocitům hořkosti, viny, doslova ho trápíme, a takovým jednáním ubližujeme sobě i jemu. Tady už nepomohou slova „miluji tě“, protože se vytratila jejich původní podstata.

Stejné je to i v přátelství. Něco od kamarádů chceme, očekáváme, vyžadujeme a přitom zapomínáme, že nám žádný člověk nemůže patřit – ani on, ani jeho přání a názory. Urážíme se a myslíme si, že nám nerozumí a nikdo nás nepotřebuje. Ve skutečnosti jsou ale naši přátelé vždy připraveni nám pomoct a podpořit nás v těžkých chvílích. My to ale kvůli svému egoizmu nevidíme.

Bohužel ani ve vztahu rodičů a dětí není bezvýhradná láska příliš častá. Většina rodičů se snaží zformovat a vymodelovat ze svých dětí někoho mimořádného, někoho, kdo bude obdařen takovými charakterovými rysy, jenž jsou rodičům blízké. Ale dítě přichází na tento svět už jako hotová osobnost, které máme pomoct se rozvíjet. Často se pak stává, že ani děti obvykle nedokážou své rodiče přijmout takové, jací jsou. Příčiny nepochopení vidí ve věkovém rozdílu, v odlišných názorech na život. Vysvětlujeme si to tím, že je to jenom odvěký problém „otců a dětí“.

Skutečná příčina je však zcela jednoduchá – je pro nás obtížné přijmout lidi takové, jací jsou, a milovat je takové, jací jsou. Stále nám něco chybí, pořád hledáme něco lepšího. Takto funguje naše ego – a není vůbec jednoduché jej rozpoznat. Ale když se nám podaří odhalit v sobě, ve svém přijímání a chování známky činnosti ega, pak to znamená, že se sami sobě ke svému egoizmu a sebeklamu přiznáváme. Přestat klamat sám sebe, to je ta nejtěžší věc! Ale ve chvíli, kdy se vám to podaří, se váš život začne měnit. Budete lépe chápat sami sebe i druhé, hlouběji pocítíte opravdovou Lásku, budete vnímat celou plnost života, jeho rytmus. Poznáte absolutní a bezpodmínečné štěstí!

Tento nádherný pocit, tato životodárná síla je součástí každého z nás. Nemusíte hledat dlouho, stačí se otevřít a podělit s ostatními. Je to skutečné bohatství, které roste ve chvíli, kdy se s někým rozdělíte. Zkuste se ráno probudit a naplnit láskou přicházející den. Do všeho, co děláte během dne, se pokuste vložit malou čistou kapičku tohoto krásného pocitu. Uvidíte, jak bude najednou všechno živé kolem vzkvétat spolu s láskou, která žije a roste uvnitř vás. Počasí už se nezdá tak nepříjemné, vítr přestává být studený i čaj, uvařený s láskou, začne chutnat lépe a získá léčivé vlastnosti.

Příroda nám darovala jeden ze svých nejkrásnějších výtvorů! Važte si jeden druhého, milujte jeden druhého jako tekoucí vodu, třpytící se ve slunečních paprscích, jako pohyblivý písek, s nímž si hraje vítr a vytváří z něj nejroztodivnější tvary, jako milion osobností, které splynuly do jediné, té nejzajímavější a jedinečné, neustále se měnící formy, nestálé a neuchopitelné, lidským rozumem naprosto nezachytitelné.
…PROSTĚ MILUJTE.
Světla
 
Příspěvky: 24
Registrován: 01 dub 2011, 13:54

Re: ...Láska

Příspěvekod Nik » 14 kvě 2013, 11:29

Příběh naší lásky se píše tady a teď

Jak často sníme o lásce a hledáme dokonalého partnera?
Ale život se našim snahám často vysmívá. Protože když konečně najdeme toho „pravého“, znovu se objeví někdo krásnější, chytřejší nebo laskavější… A zase jsme o krok blíž k dokonalosti. … Podstata je ale někde jinde – jakmile se do někoho zamilujeme, ihned přestaneme hledat! Znamená to, že žádnou „dokonalost“ nepotřebujeme, ale toužíme po něčem jiném…

Pravda se skrývá v lásce samotné a znamená zcela jiný vztah k člověku: ne hodnocení kvalit a vlastností „objektu lásky“, ale porozumění, důvěru, schopnost vidět v milovaném to krásné, pravé a vzrušující. A jak se naučit milovat tímto způsobem? Je to vůbec možné? Zkušenosti velkých lidí ukazují, že se tomu dá učit a toto učení může trvat i celý život. Jenže každý má svoji vlastní cestu a vlastní životní situace. Práva láska je vnitřní stav. Když se v tomto stavu nacházíme, ten, kdo je vedle nás, se ponoří do světla, které vyzařujeme, a prožívá něco neskutečně nádherného. Milujeme opravdového člověka, milujeme ho takového, jakým je, a to bezpodmínečně. Dokážeme ho obejmout svojí láskou celého, nezůstane ani malá mezírka, ani vlásek, který bychom v tento okamžik nemilovali. Taková láska se podobá pohybu řasy ve vodě. Vodní řasa je natolik pružná, že se pohybuje v proudu vody tak, že s ním úplně splyne. Oddává se proudu v plné míře. Nemá žádnou touhu upravit nebo změnit jeho směr. Spojí se s ním a stane se jeho součástí. Odlišit ji můžeme jen tak, že má jinou barvu než voda. Pokud opravdu někoho milujete, přijímáte ho celého, se vším všudy. Protože láska je také přijetí. Přijetí bez touhy něco změnit nebo dostat něco na oplátku. Cítíme se šťastní, protože je s námi někdo, koho můžeme milovat.

Láska, která je velmi silná k jedné osobě, ale již zároveň doprovází lhostejnost nebo nenávist k jiným – není láskou. Je to jen maska lásky, chorobná potřeba něco dokázat, překonat osamělost, dominovat atd. Pravá láska odhaluje v druhém tu vnitřní krásu – zdroj srdečnosti a dobra, která žije v každém z nás. A naučit se
ji vidět můžeme jen cestou upřímnosti a otevřenosti. Tento postoj mimochodem vůbec neznamená hovět rozmarům, slabostem nebo sobectví lidí kolem.

Pokud někdo jen čeká na lásku a pozornost od ostatních, žije tím, nikdy nebude spokojený a požadavky budou neustále narůstat. Nakonec budeme jen plakat
nad rozlitým mlékem. Takový člověk je vnitřně nesvobodný a závislý na tom, jak se k němu chovají. Pokud jenom požadujeme a bereme, nic krásného z toho
nevzejde, dříve nebo později pramen vyschne. Láska je bohatství, které rozdáváním roste. Čím více dáváme, tím více nás naplňuje úžasnou silou a energií. Čím více milujeme, tím se cítíme svobodnější a povznesenější. „Děkuji za to, že jsi.“ To je příčinou lásky – existence člověka, kterého milujeme. A velká vděčnost za to, že můžeme prožívat tyto nádherné okamžiky.

Láska je velký dar a není člověka, který by dar lásky neměl. A život nám dává tolik šancí tento talent rozvíjet a násobit. Je to skutečně talent, který můžeme udusit strachem a nepochopením, anebo ho můžeme pěstovat a rozvíjet. Právě to nám přináší radost, když rozvíjíme sebe, když vítězíme nad sebou a nástrahy ega (závist, žárlivost, pochyby atd.) se vzdávají svých pozicí. Jinak řečeno, odhazujeme všechny překážky, které brání lásce růst, aby se námi vypěstovaná květinka mohla bez překážek nechat hladit slunečními paprsky.

Příběh naší lásky se píše právě tady a teď. Jaký ale bude – to zá- leží jen na nás. Tento dar přichází do života každého a dává nám tolik vnitřní síly a energie! Ale jak naložíme s touto energií a kam ji nasměrujeme? Můžeme si ji nechat pro sebe, rozdělit se a znásobit – anebo ukojit potřeby ega, prostě ji promarnit – na tom všem bude záviset, jak se napíše náš příběh lásky.

Říká se, že déšť čas od času pokropí každého, ale životadárná vláha se udrží jen v neporušené nádobě. Z děravé rychle uniká. Proto prostě milujte upřímně z celého srdce a bez podmínek.
Nik
 
Příspěvky: 39
Registrován: 31 bře 2011, 10:24

Re: ...Láska

Příspěvekod Nik » 24 srp 2013, 15:49

AllatRa. Pravá láska. Sexuální energie a mysl

Začněme krátkým příběhem nebo spíše zpovědí přitažlivého a dobře postaveného mladého muže. Jeho zpověď je pravdivá, a přesto zní jako jedno velké klišé: „Moc jsem ji miloval. Seznámili jsme se na vysoké škole a náš vztah byl ukázkový. Pár let chození, svatba, první dítě... Jediný problém, který jsem měl, byl, že Simona je jedináček a majetní rodiče jí vždy dopřáli, po čem toužila. Nebyla rozmazlená ani náročná, ale nebylo snadné jí udělat radost a dát jí najevo, co pro mě znamená. A já jsem ji chtěl udělat nejšťastnější na světě, takže jsem se opravdu snažil a oháněl v práci. Po narození dcerky se Simona již do práce nevrátila, chtěla se jí plně věnovat. Snažil jsem se ještě o trochu víc, abych je obě zabezpečil. Asi i konec našeho vztahu byl ukázkový. Měl jsem pocit, že tím, že Simoně umožňuji plně se věnovat dceři a nákladným koníčkům, dávám jí dárky při každé příležitosti a dvakrát ročně ji vezmu na dovolenou, kde se věnuji jen jí, jí jasně dávám najevo, jak moc ji miluji. Přesto mi nepřipadala úplně šťastná, uzavírala se do sebe a občas mi vytkla, že mi na ní nezáleží. Tak jsem se snažil o to víc. A přesto. Jednoho dne jsem doma našel místo ženy dopis, v němž mi psala, že jsme se odcizili a že má pocit, že už mě vůbec nezajímá. A tak prý jde hledat lásku jinam. Už je to dva měsíce a nějak se z toho pořád nemůžu probrat. Co jsem udělal špatně?“

„Kam se podíváme, je zřejmé, že v dnešním světě skoro všichni: děti, dospívající, mladí, staří, "osamělí", lidé mající rodiny a také zatím nežijící v manželství pociťují velký nedostatek pocitu pravé Lásky.

Rigden: Nelze říci, že se v dnešní společnosti od tohoto pojmu ztratily klíče úplně. Ony existují, ale ukryté pod vrstvami neporozumění, pod pancířem materialistického vnímání. Aby je lidé mohli najít, měli bychom vědět, jak vůbec vypadají. Další věcí je, že se v konzumní společnosti dělá všechno proto, aby lidé z velké části tyto klíče nenašli, žili bez těchto Znalostí v utrpení a řídili se pouze živočišnými instinkty. Proč? Protože pravá Láska člověka vnitřně osvobozuje, dává nejcennější nebeský dar - skutečnou Svobodu od tohoto hmotného světa. Toto je velmi mocná síla, která probouzí Duši. Je to nejbližší, nejkratší cesta ke skutečnému, bezpodmínečnému pocitu štěstí.

Anastasia: A mohl byste mi o tom říci více, alespoň to, co může být zveřejněno, přístupno všem? Koneckonců, existuje spousta inteligentních lidí, kterým stačí jen naznačit, kterým směrem se vydat, aby pochopili podstatu věci a mohli klíče najít.

Rigden: Ano, můžeme o tom podrobněji ... Bohužel, lidé Lásku považují za cokoli, od sobeckého instinktu "alfa-samce" a "alfa-samice" až na vztahy mezi manžely, rodiči, dětmi, morální odpovědnost před svým rodem, společností, zemí a tak dále. Ale to všechno jsou konvence. Pravá Láska je velmi mocná síla, mnohem větší, než si lidé dovedou představit.

Dá se říci, že v současném chápání většiny lidí je Láska omezena na šablonu, vnucenou jim v dětství. V podstatě se jedná o hru pro masy v rámci určitých konvencí s přihlédnutím k místním tradicím. Ve společnosti v těchto otázkách vždy existovala veřejnosti přístupná a uzavřená informace. Informace pro veřejnost sledovala vládní a veřejné zájmy. Šířila se mezi masy za účelem formování určitého způsobu chování, který vyhovoval strukturám, které uzavřenou informaci ovládaly. Uzavřená informace se aktivně používala v různých vládních strukturách, a také ve strukturách náboženského a okultního zaměření. Tyto informace byly založené na konkrétních znalostech o neviditelném světě a umožňovaly získání další moci a vlivu nad masami.

Přední místo v těchto informacích je věnováno jedné z nejmocnějších energií v lidském těle, hypoteticky řečeno, sexuální energii. Informace pro veřejnost na toto téma mají tendenci člověka buď „zacyklit“ na projevech Materiální podstaty, nebo ho vtisknout do rámců tabu s primitivním vysvětlením, které je vzdáleno od podstaty věci. V důsledku toho člověk při vzestupu této energie buď upadne do neudržitelné vilnosti a zhýralosti, nebo trpí myšlenkovým sebemrskačstvím, nadměrným omezováním. To se děje z důvodu nedostatku pochopení své přirozenosti člověkem a absence dostatečných znalostí o této síle. Ve skutečnosti, jak v prvním tak i ve druhém případě dlouho očekávaný pocit štěstí nepřichází a místo vnitřního klidu člověk pravidelně cítí prázdnotu, nebo nadměrné napětí.

Sexuální energie je jedna z nejmocnějších sil, která ovlivňuje člověka. O její moci se můžeme přesvědčit při pozorování, které odpovídá vědomé či podvědomé interpretaci přání v mysli člověka. Jednoduše řečeno, pokud by lidé během dne tolik přemýšleli o spáse své duše, kolik myslí na sex, všichni už by se dávno stali svatými. A síla je v každém případě jen síla, všechno závisí na tom, kdo a jak ji používá, na co koncentruje svoji pozornost. Pokud ji člověk užívá v kontextu dominance Materiální podstaty, pak se promění v kult velikášství, vilnost, agresivitu, dokazování si, že jsi "alfa -samec" nebo "alfa-samice." V konzumní společnosti se všechno odehrává jako hra pro děti, mít tu nejkrásnější hračku, kterou chce každý. Poté, co hračka přestane bavit, se začíná honička za další krásnou hračkou, dokud člověk znovu neuvidí něco lepšího. A těmto lidským přáním není konce. Všimněte si, že stejná touha – ovládat to nejlepší a nejatraktivnější - se u mužů a žen projevuje i v jiných oblastech: auta, byty, oblečení a tak dále. Kořen tohoto zla leží v Materiální podstatě člověka, která se vždy snaží získat moc, chce vládnout dočasnému, konečnému a pomíjivému. A v globálním měřítku vyhrává Materiální rozum, který tímto způsobem, další sadou iluzí nutí lidi utrácet životní sílu a směřovat pozornost na smrtelné, místo soustředění na svoji duchovní spásu.

Anastasia: Takže, obecně řečeno, lidé svým zaměřením krmí svého nepřítele, který je ve skutečnosti pomalu zabíjí.

Rigden: Ano... U každého inteligentního člověka je logické předpokládat, že pokud má sexuální energii, která se projevuje nejen v souvislosti s instinktem pokračování rodu, ale také v průběhu života, má na něj silné psychologické, fyziologické a další vlivy, to znamená, že její tvůrčí síla v energetické struktuře člověka zaujímá neposlední místo, a to jak ve viditelné, tak i neviditelné. Co to vlastně je prudký vzestup hormonů? Je to vytváření chemických sloučenin jako následek práce různých energií, to znamená více pokročilá fyzika. Přičemž myšlenka je aktivátorem. Mimochodem, slovo hormon («horm?o») v překladu z řečtiny znamená "vzrušuji", "přivádím do akce." Hormony jako biologicky aktivní látky začínají do organismu přinášet změny, které ovlivňují všechny životně důležité procesy. Teď se bavíme o tom, co je lidem již známo na úrovni fyziologie, jinak řečeno na úrovni viditelného světa a viditelné hmoty. A teď si představte, co tato síla může znamenat pro neviditelný svět, kde probíhají jemné vlivy a transformace, kde se ve skutečnosti rodí všechno. Z duchovního hlediska je sexuální energie síla, průvodce do hlubokých pocitů, abych tak řekl, do světa svátosti Nejvyššího. Tyto sakrální znalosti v odlišných podobách existují v mnohých tradičních náboženstvích a vyznáních různých národů světa. Budu o tom vyprávět podrobněji.

Pravá Láska jsou hluboké pocity člověka, které nelze slovy vyjádřit. Je to síla Duše, její stav Lásky k Bohu. Pravá láska mezi lidmi se začíná, kdy jedna osoba zažívá hluboké pocity Lásky k Duši jiného člověka, jak se říká, vidí jeho podstatu, vidí jej pravého, když dochází k "nevyslovitelnému úžasu".

Vidíte ten rozdíl? Tento stav je od obvyklého stavu sexuálního vzestupu pro člověka velmi odlišný, navíc s dominantou Materiální podstaty, která v člověku probouzí touhy vlastnit, ovládat, využít druhého pro své vlastní sobecké účely. To se výrazně liší od psychologického chápání, které se projevuje v dominanci některých chvilkových nálad, vratkých pocitů, nekonečného množství chamtivých "já chci". Často to vzniká, když člověk přebývá v iluzi, že buď někoho ovládá, nebo se celý odevzdává a vzájemnost nenachází, svým chováním demonstruje neustálé trápení pro nějaký ideál, který si ve skutečnosti vymyslel on sám. On ve skutečnosti necítí pravou, nezištnou lásku a snaží se sobě a ostatním ukázat svoji alfa-důležitost. Ve vztazích se to dříve či později promění v nedorozumění, napětí, vytvoří se nenávist a nepřátelství, protože tyto nejsou založeny na hlubokých pocitech, ale na přáních Materiální (egoistické) povahy. V tomto případě všichni nesou vinu za všechno, jedině On za nic nemůže. To ukazuje na to, že On pěstuje své vlastní ego, neumí opravdu milovat, ale pro sebe takovou Lásku vyžaduje od ostatních. Taková "válka a mír" se v první řadě začíná v mysli člověka. Problémem člověka je, že na sobě nechce pracovat, sám produkovat opravdovou, duchovní lásku, Lásku, kterou jeho Duše cítí k Bohu. Vždyť tato Láska je pro rychlý růst duchovní Osobnosti jako životadárná vláha pro zrající klásek.

Pravá Láska, to je štědrý vnitřní dar, který jeden člověk daruje druhému hojností hlubokých pocitů. Takovou Lásku můžeme dát, když na sebe zapomeneme. O této Lásce se říká, že je trpělivá, odpouští, není závistivá, není hrdá, není sobecká, a nepřeje nic zlého.

Pravá Láska, to je znovuobnovení jednoty Duší. Milující člověk vidí v jiném spřízněnou krásu jeho Duše. Když člověk opravdu miluje, nevidí povrchní krásu, tím myslím, rozumovou a fyzickou krásu jiného člověka, jeho talenty, schopnosti, ale vnitřní krásu jeho Duchovní podstaty. V tomto případě začíná člověka vidět z úplně jiného úhlu pohledu. I u této osoby také probíhají podstatné změny. Představte si, že ještě nedávno se vůči vnějšímu světu choval agresivně. Najednou v něm někdo objevil nikoli zlého člověka, ale dobrého, uviděl ne jeho špatné vlastností, ale dobré. To znamená, že obrátil pozornost na jeho duchovní krásu, která v něm také je, ale nebyla v jeho mysli dominantní. Díky tomuto upřímnému pocitu, člověk začne nejenom rozkvétat, ale i se měnit k lepšímu, přebývat svým vědomím v poháru plném lásky. Lidé, kteří chtějí jít duchovní cestou, by neměli ztrácet čas čekáním, že někdo někdy přijde a začne je upřímně opravdově milovat. Potřebujeme se naučit odhalit lásku uvnitř sebe - Lásku k Bohu, Lásku k Duši - a pak se to odrazí ve vnějším světě, dovolí to vidět lidi z hlediska jejich duchovní krásy. Je to vlastně mnohem blíže, než si dokážete představit.

Anastasia: Ano, mám dojem, že lidé ztratili základní znalost toho, co je to opravdová láska ... Pro masy zůstaly jen tradice bez pochopení podstaty ... Například v tradici pravoslaví se během svatebního obřadu modlí k tomu, aby nebeská milost sešla na muže a ženu, kteří se rozhodli spojit svůj osud, a proměnila mezilidské vztahy v nebeské. Vzhledem k tomu, co jste vyprávěl, to nejsou jen slova.

Rigden: Rozhodně. Důležitá je podstata: svátost Duše. Když si dva lidé vzájemně projevují pravou Lásku, jednotní ve svých hlubokých pocitech, a to i při fyzickém spojení svých lidských těl, nejen pomáhá, jak se říká v pravoslaví: „Otevřít jim skutečnou svátost, což je děj, který přímo pochází od Boha a vede k Němu“. Je to "zázrak, který překonává všechny přirozené vztahy a stavy". To má mnohem hlubší význam, a v této svátosti je opravdu skryta obrovská síla. Tady není prvenství hmoty, ale Ducha. Hmota je jen pomocným nástrojem.

Ano, opravdová Láska překoná všechno ...

Příběh ze zdroje: http://magazin.mojechytredite.cz/
Úryvek z knihy AllatRa A.Novych
Nik
 
Příspěvky: 39
Registrován: 31 bře 2011, 10:24

Re: ...Láska

Příspěvekod Nik » 24 srp 2013, 16:01

Kde se skrývá pravá krása ženy?

Krása ženy není v oblečení, které nosí, ani v úpravě jejích vlasů. Krása ženy musí být vidět v jejích
očích, protože ty jsou okna do duše - místa, kde sídlí láska.“ Audrey Hepburnová


Co je to ženská krása? V mediích najdeme poměrně mnoho informací o tom, v čem spočívá ženská krása. Obrovské množství článků nám poskytuje nepřeberné množství rad jak správně pečovat o tělo, jak se oblékat, jak držet krok s módními trendy. Ale navzdory těmto zajímavým informacím je třeba si uvě- domit, že podstata se skrývá v něčem jiném. Existuje určité kouzlo okem nezachytitelné, které vlastně dělá ženu přitaž- livou a neodolatelnou… Pojďme si trochu zapřemýšlet… Představme si, že jsme potkali ženu, která právě strávila pár hodin v salónu krásy. Vypadá nádherně, má skvěle sladěné oblečení, perfektní make-up, doplňky…, přesto to není ono…. Pokud je totiž tato žena nespokojená se svým životem, se svým tělem, okolí touto maskou neošálí. Smutné oči bez lesku a jiskry radosti, nucený úsměv prozradí pravdu. Ženě, která postrádá sebedů- věru a je ovládána negativními myšlenkami a vnitřním neklidem nepomůže dokonalý make-up ani moderní oblečení! Tak často klademe dů- raz na vnější vzhled a přitom zapomínáme, že okolí v první řadě vnímá náš emoční stav. Když důvěřujeme sobě a věříme ve své síly, začínáme vyzařovat neviditelné vnitřní světlo - rozumem nevysvětlitelný půvab a přitaž- livost. Ve vnějším světě se to projevuje tak, že s lehkostí zvládáme každou situaci, dokonce i tu extrémní. Stáváme se pomyslným magnetem pro příjemné a zajímavé lidi, užíváme si pozornosti mužů. Neboť právě tato vnitřní pohoda a harmonie je základem krásy a zdraví. Vnější krása časem zevšední. Pokud kromě vnější ženské krásy muž necítí vnitřní ženské teplo a přitažlivost, která zahřeje a podpoří za každé situace, za- číná se ohlížet po „dokonalejší kráse“. Avšak vedle ženy, u které se snoubí vněj- ší krása s vnitřní, se muž cítí vskutku báječně! Sdílet s takovou ženou chvíle znamená žít život naplněný láskou, ně- hou, pochopením a moudrostí…. Vnitřní krása – ohromná síla ženy, která přitahuje, inspiruje, omámí svojí přirozeností, dokáže měnit nejenom osudy, ale chod celých dějin. Americká herečka Demi Moore ve svém rozhovoru vypraví: „Byla doba, kdy jsem žila jedinou myšlenkou: ‚ Když zhubnu, budu více atraktivní, uznávaná a víc se budu líbit divákům.‘ Byla jsem posedlá kultem těla! Až jsem si to jednou uvědomila, přestala samu sebe hodnotit z hlediska velikosti oblečení. Přestala jsem trávit mnoho hodin vyčerpávajícími cvičeními, vynechala jsem šílené diety a nekonečné vylepšování svého těla. Jako bych se od něj postavila o krok dále. Začala jsem se plnohodnotně stravovat. A kupodivu, tělo samo se navrátilo do formy, kterou jsem si tak dlouho přála a na které jsem tak tvrdě pracovala. „Vyhublost a vnější vzhled není ten správný transportní prostředek do stanice Štěstí“, to pořád říkám svým dcerám. Pokud jsi posedlý myšlenkou vněj- šího vzhledu, pořád se cítíš nespokojený, přešlapuješ na místě... Štěstí k nám nepřichází zvenčí. Úspěch – to je tvrdá vnitřní práce a přeorientování pozornosti od vlastního pupku na jiné věci. Krása v určitém věku přichází z našeho nitra. Duchovní rozměr se nedá ničím nahradit. V lidském těle je důležitá duše.“ Harmonické spojení vnější a vnitřní krásy ženy je ztělesněno v osobě Audrey Hepburnové. Audrey Hepburnová (1929-1993) byla americká a britská herečka, jedna z nejznámějších tváří filmového plátna druhé poloviny 20. století, nositelka cen Oscar, Tony, Emmy i Grammy. Pro mnohé představovala nový typ krásy, její útlý vzhled často řídil vývoj módy a dodnes zůstává nedostižným symbolem elegance, osobního šarmu, noblesy i charisma, jakož i svérázným prototypem nevšední krásy, inteligence a mimořádné oduševnělosti. Plynule hovořila sedmi světovými jazyky! Toto vše se ale v její útlé osobě dosti vzácně snoubilo s velkým hereckým a pohybovým nadáním do nenapodobitelného originálu, který dodnes obdivují miliony filmových a televizních diváků na celém světě (zdroj Wikipedie).

Deset rad pro krásu od Audrey Hepburnové: ¦
Abyste měli hezké rty, říkejte hezká slova. ¦
Pro krásné oči hledejte v lidech to krásné. ¦
Pro štíhlou postavu se rozdělte o jídlo s hladovými. ¦
Pro duševní rovnováhu choď- te s vědomím, že na světě nikdy nejste sami. ¦
Lidé mnohem více než věci potřebují být ochraňováni, podporováni a milováni. Nikdy nikoho nezraňte. ¦
Pamatujte, že když budete potřebovat pomocnou dlaň, najdete ji na konci své ruky. Jak budete stárnout, zjistíte, že máte ruce dvě: jednu na pomoc sobě, druhou na pomoc ostatním. ¦
Krása ženy není v oblečení, které nosí, ani v úpravě jejích vlasů. Krása ženy musí být vidět v jejích očích, protože ty jsou okna do duše - místa, kde sídlí láska. ¦
Krása ženy není v obličeji. Pravá krása se odráží v její duši. Je to ta péče, kterou dává, vášeň, kterou ukazuje. ¦
Krása ženy roste sléty. Prává krása vychází zevnitř.
A život nám nepřestává dokazovat jedinou pravdu - tělo je opravdu krásné, když v něm žije krásná duše!
Nik
 
Příspěvky: 39
Registrován: 31 bře 2011, 10:24


Zpět na Diskuse o různých tématech

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron