Křik Anděla oblečeného do lidského šatu...

Recenze, dojmy, neobvyklé případy

Křik Anděla oblečeného do lidského šatu...

Příspěvekod Světla » 22 črc 2013, 17:27

Křik Anděla oblečeného do lidského šatu aneb utrpení člověka s Andělem místo duše

Komu a proč píši tyto řádky? Pravděpodobně jenom sám sobě. Vždyť za ta léta, co přebývám ve svatém místě, pouze dvakrát mě poznali, a jenom lidé z Boží vůle a s Duší od rozumu osvobozenou. Lidský rozum je kamenem úrazu, spíše celou skálou, která před duší stojí. Nemůžeš jí obejít, ani přeskočit. A drápat se nahoru, rozdírat si nehty o ostré kamení, padat zpět dolů po kluzkých výstupcích sladkého rozumování, a opět vstát, sebrat duchovní síly a znovu a znovu se pouštět vzhůru… To není každému dáno.
Vždyť na úpatí je tak krásně, útulně, sladce a hřejivě. A rozum pomíjivého těla ti vytvoří iluzi všeho, co jen budeš přát. Podstatné je, aby sis něco přál. Pozemské lásky s hořícím krbem v pozadí, hodně dětiček pro pokračování rodu, bohatství, slávu - to je jedno, co. Hlavně, aby sis přál. Přál a toužil, a všechno ti bude dáno. V této iluzi, nebo zase v nějaké jiné, nezáleží vůbec na tom, která to bude… hlavně, abys po všem toužil. Toužil po pozemském ...

"Je to tak těžké!" křičí mnozí. Ne, není to těžké. Mnohokrát jsem lidské šaty oblékal. Šel s poutnickou holí po nekonečných cestách, sytil tělo jenom tím, co jsem našel. Byl jsem i králem, a dlouhá léta vládnul nesčetnými národy. A vždy mne šaty tlačily, tísnily a překážely mi žít. Ony se třásly strachy a bolely, a vždy toho hodně chtěly, dokud jsem je nezkrotil. To divoké zvíře, z něhož byly všechny šaty utkány, se bojí jen své paní – Duše. Mnozí ale mají větší strach právě z té Duše, než z onoho zvířete. Z Duše, která jim překáží žít, jako mně překáží tento lidský šat. Nerozumím těm lidem. Mění celou Věčnost za pouhý okamžik? Co to má za smysl? Trpět v náručí kůže, sloužit hadrům, které chátrají den po dni. Tomu říkají smysl života? Život je nekonečný! Není tam žádné trápení, netrhá se jako staré šaty, vždyť Duši přeci nejde obnosit. A šaty Dům nemají, jen ty kumbálky, kde jsou dočasně uloženy.
Opravdový Dům má jenom Duše! A právě Duše tíhne tam, kde cítí Věčnost rodící pocit Domova, právě toho Domova, který každý člověk celý život hledá.

Rigden Djapo

Prolog z knihy Allatra A.Novych

http://www.youtube.com/watch?v=QtBdjDPh ... e=youtu.be
Světla
 
Příspěvky: 24
Registrován: 01 dub 2011, 13:54

Zpět na Knihy, obrazy a kresby Anastasie Novych

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron