Tamga (medailon) Prav

…pokračování článku Kdo jsou Geliarové


A jaká je vnitřní struktura Geliarů?


Když existuje nějaká síla, pak proti ní se musí postavit stejná síla, aby v důsledku přivedla monadu do rovnováhy. Když v lidské společnosti se objevili Kandukové, postavili se jim Geliarové a tak vyrovnaly monádu, vysledkem bylo to, že i společnost se dostala do relativní rovnováhy.
Stejně jak u Lemboioů je Kanduk, tak u Geliarů je Etymon, jinak řečeno jejich velitel. Etymon znamená „strážce osnovy a znalosti“. Obecně řečeno, je to nejzkušenější a nejvíce duchovně pokročilý Geliar. Etymon koordinoval činnost celé skupiny a vedl za sebou Geliary, pomáhal ovládnout etapy boje a duchovního vyvoje, kterými prošel sám. Když někdo z Geliarů vyrostl na úroveň Etymona, buď nahradil svého velitele, když ten dokončil svůj úkol a chystal se odejít do Nirvány, nebo vytvořil svoji vlastní skupinu. Skupinu Geliarů tvořili slušní lidé, u kterých převládali vysoké mravní hodnoty a touha po duchovním poznání. Stejně jako Kanduk se snažil mít kolem sebe dvanáct Lemboiů, tak i Etymon formoval skupinu z dvanácti Geliarů.


Takže skupinu tvořilo dvanáct Geliarů a třináctý Etymon. Jestli jste všimli, stejně jako u Ježíše – dvanáct apostolů a On třináctý. Práve tak se formuje kruh síly. Pro obyčejné lidi to nic neznamená, ale lidé - nositele Znalostí - jsou o tom velmi dobře informováni.

Přestože se jedná o dvě protichůdné síly, obě strany musejí k boji používat stejný druh energie. Z toho vyplývá, že Geliarové také používají svoji pránu. Jak chápete, dávají svoji pránu a to ve velkém množství s příhlednutím k síle protivníka, Geliarové musí nějak tuto životní energií doplňovat, jinak by jejich těla byla zničena v první bitvě. Je velký rozdíl ve způsobech doplňování prany u Geliarů a Kanduka. Geliarové a Etymoni doplňují pránu způsobem pro ostatní neškodným. Kandukové a Lemboiové ji kradou z lidí, které to často stojí život a nedávají možnost lidským duším se vyvíjet.


Kanduk nemůže získat pránu neškodným způsobem, protože nezbytnou podmínkou je absolutní dominanta agatodemonu (pozitivního myšlení) a přísná kontrola kakodemonu (negativního myšlení). Pro Geliary je tento život neústalý boj s temnými silamy a pro Kanduka a jeho okolí – život plný potěšení. Rozumíte v čem je rozdíl? Na tom se staví rovnováha monády.


Proč zanikl řád Geliarů?


Hodnoty ve společnosti se moc změnily. Vždyt´ nováčci do řádu Geliarů přicházeli z obyčejných lidí. Podívejte se na moderní společnost, kde je zřetelná převáha Materiálna. Lidé se snaží získat více materiálních hodnot, než duchovních. Proto řád Geliarů stál postupně zaníkat. Před sto lety byla uzavřena posledním Geliarem Tamga(medailon) Prav z důvodu, že se nenašel žádný duchovně prahnoucí člověk, který by chtěl pokračovat v této ušlechtilé a skutečně bohulibé činnosti…Jedním slovem, se tak narušila rovnováha monády a současná společnost získala tento výsledek.


Co to znamená, že byla uzavřena Tamga Prav?


Prav pro Geliary a Etymony je … no abyste to správně pochopili, něco jako vrchni velitel. On vede a koordinuje práci všech Etymonů, které následně řidí Geliaré. Jednodušeji řečeno, Prav měl pod kontrolou a byl zodpovědný za koordinaci činnosti celé duchovní sítě.
Tamga Prav – je to takový zvláštní madailon, se kterým pracovalo několik generací Prav. V krystalech, co zdobí medailon je nahromaděna ohromná síla. Když se Tamga Prav používá - je otevřena. A otevřena je vždy, když pracují Geliarové. Když s ní přestávají pracovat, tak jak se to stalo před sto lety, pak je uzavřena. Jinak řečeno, Tamga je uschována do speciální kapsle pro budoucí generací Geliarů. Ta je schována vysoko v horách na nedostupném místě. Tamga je jenom nástroj. Důležite je touha stát se Mistrem a zbytek, jak se ostatně říká, přijde sám.


Geliarové žili jiným, reálným životem, nikoliv iluzí nekonečných materiálných problémů, se kterými se potýká současné lidstvo.V každodenním boji s temnými silami Geliarové zdokonalovali a zvyšovali svoji duchovní silu. Duchovní síla může nejenom řidit přirodní živly a také pohybovat planetami. Není nic nemožného pro toho, kdo přebývá v reálném světě Boha. Proto Geliarové a Etymonové se právem nazývali Velkými Bojovníky. Ti, kteří příšli z řad obyčejných lidí dokázali zdolat v sobě Materiálno, získat vlastní celistvost a postavit se temným silam pro dobro lidí v boji za hranicemi vědomi. Čistotou ducha a skutečnou službou Bohu si zasloužili nejcennější duchovní odměnu – získat moc nad smrtí a právo odejít do Nirvány do skutečného světa Boha. Ocenit toto štěstí - být blizko Bohu - může jedině ten, kdo se k Němu každý den přibližuje v těžké duchovní prací.


Lidé jsou na omylu, když si myslí, že skutečnou odměnou je uznání jejich zásluh společnosti nebo jejich okolím. Vlivem vnějších podnětů lidská podstata nemůže získat svoji celistvost. Proto na podvědomé úrovni člověk vždy zůstává nespokojený a se svoji hromadou psychologických problémů… Život letí rychle a zdánlivě důležité hodnoty se mění také poměrně rychle. A tato nespokojenost se sebou nese zklamání, nesplněné naděje a vlastní iluze, které nakonec jenom posiluji vnitřní neklid a pocit nesmyslnosti existence. Vše, co se zdálo na začátku tak důležité s časem ztrací svůj význam a přeměňuje se v prach a nepotřebné haraburdí minulosti. Každý člověk se s ohledem na minulý život snaží ocenit svůj život a uklidnit sám sebe, že roky neprožil zbytečně. Proč? Protože nehledě na krásné výmluvy a všechny údalosti, zůstává stejně nespokojený – vždyt´ vnitřní život byl prázdný. Veškeré síly utratil na vnější činnosti a na vnitřních se ani nesnažil pracovat. A nakonec všechno vnější bylo jako fata morgana, oslepilo ho svou vidinou a zmizelo v temnotě.


Materiálno vždycky najde způsob jak může oklamat, protože tento svět je jeho domov. Člověk je tady na návštěvě.Tento svět je dočasný, jenom iluze, kde se každý jedinec snaží najít svoje štěstí. V různých obdobích vládné různá iluze tohoto štěstí.


Dneska je to móda peněz. Spousta lidí si myslí, že trochu vydělají a nakonec dosáhnou vytouženého štěstí. Peníze člověk vydělal a na duši pořád smutno. Snaží se vydělat více a více, zbohatnout, možná tak přijde opravdové štěsti…ale zase uvnitř něco chybí. Pak si člověk myslí, když budu mít opravdovou moc, tak to je ono, skutečné štěsti. Už má v rukou moc, ale štěstí zase nepřišlo. A co když zkusím prezidentské křeslo, myslí si člověk, možná to mi přinese uspokojení. Nakonec člověk sedí v prezidentském křesle se stejným nedostatkem štěstí a uvědomuje si, že veškeré jeho úsílí bylo marné. Žádná cesta mu nepřinesla tak dlouho očekávané štěstí. Protože opravdové štěstí člověk může najít jenom uvnitř sebe, kdy žije v harmonii se svou duši a se svým okolím.


…Geliarové se liší od obyčejných lidí tím, že rozbíjí iluze Materiálna. Pro ně život znamená boj, kterému oni zasvětili svůj život a proto neztrácejí ani minutu na tuto iluzi materiálného života. Geliarové slouží jenom Bohu, bojuji s temnými silami pro blaho lidí. Z generace na generace si předávají legendy o poslední bitvě mezi Dobrem a Zlem. Geliarové nečekají na poslední boj, ale statečné bojují tady a teď. Oni obětují svůj klidný život pro dobro lidí, aby lidé mohli poznat krásu Stvoření a Boží Lásky.


Cesta Geliara umožňuje se za krátkou dobu dostat do skutečného světa Boha. Ale nedovedete si představit přátelé, jak je to těžké…Za prvé, je to moc nebezpečná cesta. Boj s temnými silami potřebuje neobyčejnou odvahu a úsilí. Nedá se to porovnat se zkušenostmi, které máte. Abyste mohli být připraveni k boji s temnými silami, musíte v první řadě vynaložit veškeré úsilí, abyste zkrotili svoji materiální podstatu, jinak ona zničí vás. Za druhé, nedovedete si představit, co je to život Geliara. Je to dvojí existence, kde Geliar kromě normálního života pro lidi kolem, vede intenzivní, každodenní vyčerpavájicí duchovní prácí, která nikdy nebude oceněna ani vašimi blizkými, tím spíše těmi, koho chráníte. Protože lidé zůstávají lidmi. Každý z nich je zaneprázdněn svým bytím, nekonečnými problémy a bloudí jako přízrak v temnotě svého Materiálna. Musíte milovat lidí natolik, abyste mohli bez náhrady pomáhat těm, o kom si myslíte, že si tuto pomoc ani nezaslouží. Nelehká je tato cesta. K tomuto duchovnímu rozhodnutí se neodhodlá každý. Především musíte mít velikou touhu pomáhat lidem, dobré srdce a čistou víru v Boha. Takže přemýšlejte pořádně, jste na to připraveni?


Poslouchala jsem Senseie a cítila jak můj „lotosový květ“ otevírá svoje „ okvětní lístky“ pod vlivem zvláštních blahodárných vln, až blaženost zaplnila moji duši.V mysli jsem měla mimořádnou jasnost a čistotu. A pak jsem si najednou uvědomila na nějaké hluboké vnitřní úrovní, že pomoc o které mluvil Sensei, je tak důležitá a cenná pro lidi!
Jak je nezbytné dobro které konáš tajně!
V paměti se vynořil verš z Bible:“ Aby almužna tvá byla v skrytě, Otec pak tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“.
Skutečně, když máš před sebou blahodárné cíle, vše ostatní mizí beze stopy.Vzpomněla jsem si, jak jsem se před pár minutami snažila litovat sama sebe a své nepovedené merkantilní vlastní zájmy. Uvědomila jsem si, jak pevně mě drží v objetí Materiálno. Jak jsem mohla k Materiálnu tak vzhlížet, když vedle mě nejcennější věčne! Jaký smysl pomíjivého života, kde jsi zapomněla na duši a vláčiš ubohou existenci? Jaký je smysl v blízké budoucnosti, jestliže příroda povstane proti lidem a přijdou časy horší než v období války? Dožiju se vůbec do starosti?
A co ona mi přenese, když tak rychlé změny ve společnosti nejsou k lepšímu? Jaký je smysl těchto iluzorních plánů do budoucna, když ve skutečnosti nevíš co se může stát za minutu? Najednou jsem si všimla, jak v této přílivové vlně myšlenek, se boji mé Materiálno.“ K čertu s tím vším materiálním!“ pomyslela jsem si.“A co se týká budoucnosti… Co se má stát, to se stane. Alespoň poslední roky prožiji pro blaho duše, v souladu se svědomím, ve jménu Boha, pro dobro lidí! Možná v období budoucích globálních kataklizmů a záhuby civilizace je to moje poslední šance, jak zachranit svoji duši“.
Když Sensei vyprávěl kamarádům o složitosti duchovní cesty Geliarů, uvědomila jsem si, že to je ta pravá cesta, na kterou bych chtěla vstoupit.
„Já chci být také Geliarem!“ vykřikla jsem, zůstávajíc stále na vlně společného vlastenectví.


Všichni se překvapeně otočili a snažili se neukázat skrytý úsměv. Sensei svůj úsměv neschovával a dobrosrdečně mi řekl:
„Každý, sluníčko, si rozhodně vybírá svoji vlastní cestu. Ale pro člověka je cenná ta cesta, kterou dokáže nejenom zdolat, ale která mu pomůže maximálně zrealizovat jeho individuální vnitřní potenciál.“
Sensei se odmlčel, podíval se na všechny přítomné pronikavým pohledem, zejměna na kluky, jako by studoval tajné hloubky jejich vnitřního světa. Pak se podíval na zářící sluneční kotouč a řekl:
„ Dobrá, když jste pevně rozhodnutí, asi tak tomu má být! Už je na čase, aby ezoosmos Geliarů znovu uviděl sluneční světlo!“


Sensei otevřel krabičku a vysvobodil z kousku látky… přesně tu samou Tamgu Prav! Sluneční paprsky vesele zahrály na její povrchu. Vzduch se kolem zachvěl, když staré krystaly zazářily oslepujícím světlem a osvítili naše tvaře neuvěřitelným leskem svých dokonalých tvarů. Tyto lesklé, čisté paprsky rychle naplnily okolní prostor. Zdálo se, že pro ně neexistuji žádné překážky. Neuzadržitelné potoky proudily do našich duší a rodily neuvěřitelný vnitřní vzestup mocných sil Dobra.


Úryvek z knihy Anastasie Nových EZOOSMOS

Stáhnout >> [1761]